Den třetí

Den dlouhého přejezdu. Z města Wrocław až do města Świnoujście. Cestou se zastavíme u nejvyšší sochy Ježíše Krista na světě, která je vysoká 36 m. (Myslím na naše babičky.) A pak nemůžeme minout Křivý les aneb les křivých borovic. (Myslím na kolegyňku Majku, které jsem to slíbil, protože to místo zná jen z fotek, ale miluje ho!) Místo, které vás nechce pustit. Stál bych tam ještě teď. Ale moře je neméně silný magnet. A my k němu máme přijet. Už dnes! Po všech těch letech budeme opět u moře. Ubytujeme se ve Świnoujście a pak už doslova běžíme k moři. Čím jsme blíž, tím více přidáváme do kroku. Už je slyšet racky. Už je slyšet šplouchání vln. Už se otevírá obzor. A... do očí se mi vderou slzy. Je to pro mě nesmírně silné. Být u moře pro mě hodně znamená. Znáte to, je to něco vevnitř vás, čemu úplně nerozumíte. Jen cítíte, že je vám skvěle. A mně je skvěle. Je večer, skoro noc, ale musím do něj. Do svého moře. Voda je příjemně chladná. Ponořím hlavu. Splynu. Mějme všichni možnost být u svých moří.

On the road again: Wrocław — Świebodzin — Krzywy Las — Świnoujście

Soundtrack: Zrní — Moře