Budíme se do deště. Snídáme v útulné kavárničce White Marlin Café ve společnosti švitořivých vrabčáků. Pak si půjčíme kola a vydáme se na výlet do vedlejšího města Gdaňsk s největším polským (a jedním z největších v Baltském moři) přístavem a s krásným centrem (náměstí zvané Dlouhý trh), které nám svými domečky připomíná Telč.
Propracovaná síť cyklostezek nás přímo nadchne (Gdaňsk je město cyklistů), neboť se po nich dá pohodlně dojet prakticky kamkoliv. A kola v retro stylu jakbysmet. Úplně si je zamilujeme a slíbíme si, že si je pořídíme i na doma.
Večer se vracíme do Sopot, jdeme na večeři a hlavně pak na pláž na noční koupání. Konec naší polské poutě už je cítit ve vzduchu, tak se nořím pod hladinu, do tmy, poslouchám zvuky moře a loučím se s ním. Jsem citlivka, dojímací typ, ach, ano, zase pláču. Mé slané slzy se mísí s mořem a já si říkám, jestli to moře není slané právě díky nám citlivkám. Bylo by to hezké.
On the road again: Sopoty — Gdaňsk — Sopoty
Soundtrack: Best Orchestra / Yann Tiersen — Amélie z Montmartu: La noyée
©2019-2024 Zdeněk Blata | Mapa stránek |
A fotka vrabčáka v kavárně je dokonalá 😊