Vodopád Pančavy a spontánní noc v Labské boudě
Myslím, že od čtvrtého dne můžeme opravdu mluvit o spontánním cestování. To odpoledne jsme prošli Labský důl a došli až k Pančavskému vodopádu. K místu, které si Léňa přála vidět. Cestou nazpět jsme se zastavili v Labské boudě. Že se jen posilníme polévkou a budeme pokračovat v cestě zpět dolů. Jenže to by se nesměli potkat dvě majitelky border kólií. Zkrátka než jsem přinesl z bufetu zelnou polévku, dala se s Léňou do řeči paní recepční. Slovo dalo slovo, Léňa se zeptala na volné pokoje a... najednou jsme v pokoji č. 24 po horké sprše a vydatné večeři nemaje sebou v podstatě žádných věcí, neboť všechny zůstaly v autě dole na parkovišti. A šlo to. Bez pyžama, bez zubního kartáčku. Stačila platební karta na zaplacení noclehu. Tak jsme se po vydatné večeři ještě vypravili podívat na pramen Labe a pak už jen vklouzli do peřin a usnuli při koncertu Karla Kryla, který zrovna vysílali na ČT Art. Ten pocit, udělat něco úplně mimo plán, je nesmírně opojný.
PS: Nabýváme neodbytný dojem, že Nancy začíná celou výpravu bojkotovat. Během toho, co jsme si vychutnávali večeři v nadmořské výšce 1.340 metrů, vykousla kus mapy. Viz fotografie.
On the road: Kemp Slunečná, Černý důl » Lyžařský stadion Medvědín » Vodopád Pančavy » Labská bouda
©2019-2024 Zdeněk Blata | Mapa stránek |