Konečně ho uslyšíš. Bude slyšet mezi křupáním sněhu pod podrážkami Tvých bot. Bude slyšet mezi houkáním sov. Bude slyšet mezi praskáním větví. Konečně ho uslyšíš. A zatají se Ti z něj dech. Ticho. A až ho uslyšíš věnuješ ho všem svým zemřelým. Krásné, čiště bílé ticho. A klid. Nebeský klid. A pak — po té přesně vyměřené odmlce — začne hrát píseň Saturn s přenádherným prostým veršem jak vzácné a krásné je vůbec existovat.
Soundtrack fotoblogu: Sleep At Last — Saturn [překlad textu]
©2019-2025 Zdeněk Blata | Mapa stránek |