Tanečnice

Když rytmus udává srdce

Tu dovednost si pěstovala po dlouhý čas a rozhodně k ní nepřišla ze dne na den. Stála ji nemalé úsilí. Stála ji změnu vlastního osudu. Ten večer v suterénním baru se udál rituál pod vedením šamana, kterým bylo samo Město — ta lidská džungle. Hořela psychedelicky se míhající světla reflektorů. V hlasité hudbě vyčnívaly zvuky bubnů. Prostor byl prostoupen oblaky tabákového kouře. A ona myslela, že se jí roztříští hlava, že jí pukne srdce. Věděla, že tohle je dno. Ono zářivé místo, ve kterém čeká odraz či skon. A ona se vědomě zhluboka nadechla. A odrazila se. A od té doby už vědomě dýchat nepřestala. Dech ji pak přivedl k harmonii. A harmonie k jemnosti. A jemnost k citu. A cit k vlastnímu srdci. A srdce k vlastnímu vědomí. A vědomí k duši. A tak teď, přestože pro okolní svět se její tělo nachází v jejím městském podkrovním bytě, do kterého doléhají ruchy ulice, ona sama tančí v magickém kraji žítkovských bohyní. Čistá a silná jako nikdy předtím. Tu dovednost si pěstovala po dlouhý čas a rozhodně k ní nepřišla ze dne na den. Stála ji nemalé úsilí. Stála ji změnu vlastního osudu.

Soundtrack fotoblogu: Ludovico Einaudi — Oltremare