S láskou, Lenka

Fantazie je něco ohromného. Díky ní právě teď sedí v kavárně v jedné zapadlé pařížské uličce a usrkává její oblíbené cappuccino. Lžičkou nabírá mléčnou pěnu posypanou skořicovým cukrem. Bože, jak ona miluje tu chuť. Na malém stolíku má rozložené listy rozepsaného dopisu a pokračuje v jeho psaní. S každým slovem, které se vpíjí do papíru, se do její do duše vpíjí klid. Je v tom kus něčeho magického a vlastně je to stejně tak úplně prosté. Jen to ze sebe dostat ven. Vypsat se z toho. Prosté odpouštění nahromaděného. Někdy toho na srdci máme tolik. A tak dál skládá jedno slovo k druhému, jednu větu k druhé, jeden odstavec k druhému. Vždycky, když se zamyslí, zatočí jemně kadeří svých kudrnatých vlasů. Stejně jako teď, když dopíjí poslední lok. Položí hrníček zpět na podšálek. Dopíše poslední větu. Tak a tečka, pro tentokrát je to vše. Ještě podpis. S láskou, Lenka. Vloží dopis do obálky a tu zalepí. Zaplatí, usměje se na číšníka a vyjde z kavárny. Vydá se tou úzkou uličkou směrem k náměstí. Cestou míjí poštovní schránku, ale ten dopis do ní nevhodí. Netřeba totiž poštovní služby. Ten dopis totiž není pro nikoho jiného než pro ni samotnou.

Soundtrack fotoblogu: Yann Tiersen — La Valse d'Amélie