Jsou rána chladná. Rána, ve kterých jsou čekání na svítání dlouhá. Rána, ve kterých ležíš schoulená a křehkou modlitbou prosíš za hřejivé svítání. Svítání, které Ti dá sílu prolomit ledy. Svítání, které Tě svými paprsky přivede snad ke třem kouzelným oříškům. A z Tebe, ušmudlané holky, se stane krásná dívenka, do které se poblázní princ srdce Tvého. Ten, který z Tebe nebude moct spustit zrak. Ten, který Tě bude umět rozesmát. Ten, který se nebude ošívat setřít Ti z tváře saze, protože bude vědět, jak jsi pod nimi nádherná. Chceš se nebát půlnocí, o kterých vyprchají kouzla. Jsou rána chladná, ve kterých je do svítání daleko. A pokud je takové ráno právě dnes, vstaň a vyjdi na nejbližší kopec. Věz, že za ním najdeš slunce.
©2019-2024 Zdeněk Blata | Mapa stránek |