Bylo to jako v románu On the road od Jacka Kerouaca. Silnice šuměla. Z autorádia zpíval Damien Rice. Povídali jsme si o koncertech, když v tom najednou Bětka řekla: "Podívej se na ten západ slunce!"
Slunci právě někdo bodl rovnou do srdce. Začaly se z něj řinout struhy krve. Krev se vpíjela do laskavé všeobjímající oblohy a z ní stékala do polí a do měst. Vše barvila tou nejkrásnější červenou barvou, jakou si jen dovedete představit. Sjeli jsme ze silnice, zastavili a tiše vše pozorovali.
Z krvácejícího Slunce se rychle vytrácel život. Ztrácelo se. Marně se snažilo udržet posledními ze svých paprsků.
Ve svém bílém plášti kráčel pomalu ale rozhodně chodbou nemocnice operatér Měsíc. Spolu s ním směrem k operačnímu sálu mířila myriáda zdravotních sester Hvězd.
O výsledku operace budeme informováni příští ráno.
©2019-2024 Zdeněk Blata | Mapa stránek |