23. března 2019, Veselí nad Moravou
Tak jako jsou knížky, které přečtete jedním dechem, tak stejně jsou i koncerty, které prožijete jedním dechem. Zkrátka se na začátku koncertu nadechnete, pak se začne dít něco, co vám dech úplně vyrazí a teprve až dlouho poté, co koncert skončí a vy si najednou uvědomíte, že zíráte s otevřenou pusou, teprve poté se konečně zase zhluboka nadechnete. A přesně takový byl i sobotní sólový koncert Lenky Dusilové v Kafé v kině.
Samotinká Lenka s elektrickou a elektroakustickou kytarou, obklopena spoustou elektroniky, které dominoval obzvláště looper, pomocí něhož vrstvila zejména zpěvové linky, vás dokázala dostat do toho stavu, kdy opustíte svou tělesnou schránku a vaše duše se toulá a proplouvá mezi myriádami hvězd nekonečného vesmíru.
Lence seděly všechny polohy, ovšem když začala zpívat hlouběji, tišeji a něžněji, draly se vám slzy z očí a srdce vám pukalo ve dví. Tehdy byla tak křehká, že jste se báli, že by se po vašem pouhém dotyku prstem rozbila na tisíce kousků. Tohle zdání však velmi rychle pominulo, když se hned v další písni do zpívání opřela tak, že jste se báli zkřížit jí cestu, protože byla jako dračice, která dští kolem sebe oheň a vše spaluje na troud.
Kolem Lenky se vznášela hmatatelná aura. Kolem Lenky tančily planety. Kolem Lenky staré světy zmíraly a nové se rodily. A ve mně se zrodila nová láska. Láska k MiLence Dusilové.
A co vy, taky ji milujete?
©2019-2024 Zdeněk Blata | Mapa stránek |